Celosvětová pandemie přímo či nepřímo vedla k významným změnám v globálních dodavatelských řetězcích potravin, včetně narušení kdysi racionálních a efektivních dodavatelských vztahů a velkých výkyvů v kdysi stabilních pracovních silách.
Každou z těchto oblastí, které vyvolávají obavy společností v celém potravinářském řetězci, lze úspěšně řešit prostřednictvím nezávislého zajištění, které zajišťuje certifikace systémů managementu bezpečnosti potravin (FSMS).
Zavedení spolehlivých systémů a procesů je pro organizace návodem, jak se orientovat v měnícím se rizikovém prostředí ve světě po vypuknutí pandemie. Nezávislá certifikace těchto systémů a procesů umožňuje společnostem splnit požadavky dodavatelů, zaměstnanců a spotřebitelů. Certifikace bezpečnosti potravin ověřuje, že systém FSMS organizace odpovídá standardizovaným požadavkům. Certifikace rovněž hodnotí schopnost systému FSMS identifikovat a řídit rizika.
Zatímco příkazy k pobytu v domácnosti, omezení cestování a nemožnost provádět audity na místě vedly k rozsáhlému využívání dálkových technologií k posuzování systémů řízení bezpečnosti potravin, pandemie ovlivnila certifikaci bezpečnosti potravin také tím, že změnila povahu rizik a pravděpodobnost výskytu určitých rizik. Nedostatek materiálu a lidí v dodavatelském řetězci také nutí podniky nahlížet na známá rizika novým způsobem.
Tato narušení dodavatelského řetězce se projevují v celém globálním potravinářském řetězci, zejména v oblasti výroby potravin. Na dlouhodobé dodavatele se již nelze spolehnout, protože často nemají přístup k surovinám nebo zažívají odliv zaměstnanců. Tato existenční hrozba pro společnosti na vrcholu potravinářskéého řetězce vyžaduje, aby si našly nové dodavatele, nové materiály a působily v nových zeměpisných oblastech.
Jako certifikační orgán pro potraviny musíme být schopni vyhodnotit účinnost systémů managementu bezpečnosti potravin při zvládání těchto a dalších možných změn v dodavatelských řetězcích potravinářského průmyslu, které mohou v současné situaci nastat náhle a bez varování. Klíčové otázky, které je třeba si položit, zahrnují:
- Jak spolehlivé jsou v organizaci procesy zadávání veřejných zakázek a hodnocení rizik?
- Jaká nová rizikavznikají při zásobování z nových oblastí (např. mykotoxiny)?
- Jak účinné jsou kontroly bezpečnosti potravin u nového dodavatele?
Procesy, které byly zavedeny před pandemií, aby zohlednily tyto a další aspekty, již nemusí být dostatečné - to je hlavní výzva, před kterou stojí jak podniky potravinářského průmyslu, tak ti, kteří jsou pověřeni zajišťováním.
Narušení dodavatelského řetězce však není jedinou výzvou, kterému potravinářský průmysl v důsledku pandemie čelí. Velký podíl na tom má i takzvaná "velká rezignace" - pokračující ekonomický trend, kdy zaměstnanci hromadně dobrovolně opouštějí svá pracovní místa.
V potravinářském průmyslu vedl velký počet volných pracovních míst k výraznému snížení objemu výroby. Zatímco se firmy snažily obsadit volná místa zvýšením úsilí při náboru, vyvolalo to tlak na procesy, které mají za úkol posoudit a zajistit kompetence zaměstnanců.
Jako certifikační orgán pro bezpečnost potravin musíme také vyhodnocovat účinnost systémů managementu bezpečnosti potravin při řízení těchto změn a s nimi spojených rizik. Klíčové otázky, které je třeba si položit, zahrnují:
- Ztratila organizace institucionální znalosti?
- Je třeba lépe řídit znalosti nebo dokumentované informace?
- Jsou školení a seznámení s problematikou o bezpečnosti potravin schopny udržet krok s poptávkou?
- Využívají se dodavatelé k překlenutí mezer?
Schopnost úspěšně zvládnout bezprecedentní změny bude rozhodujícím faktorem vglobálním dodavatelském řetězci potravin budoucnosti. Rychlé a neustálé tempo změn a nejistota v tomto dodavatelském řetězci zvyšují význam robustních a transparentních systémů a procesů. Certifikační orgány mohou organizacím pomoci řídit jejich rizika a zaměřit se na příležitosti.